V oboru se pohybuje 18 let, a i když by to mohla znít jako rutina, má pořád co objevovat. „Já jsem typ člověka, který se rychle nadchne pro nové věci. Baví mě zkoušet nové přístupy, technologie, hledat cesty, které ještě nikdo nezkusil,“ vysvětluje. K náboru se přitom dostala úplnou náhodou. „Při škole jsem dělala brigádu v bance a když mi nabídli místo recepční v personální agentuře, přes kterou jsem se k brigádě dostala, říkala jsem si, proč ne. Během pár týdnů jsem dělala první pohovory, a i když jsem nejdřív byla hodně vyjukaná, chytlo mě to,“ směje se.
Dnes vede tým pěti lidí. „Moje práce je hlavně strategická. Mám za úkol posouvat nábor dál, hledat trendy, nastavovat procesy. Ale když je potřeba, jdu klidně ráda zpátky do „terénu”. I po těch letech mě to totiž pořád moc baví, navíc chci rozumět tomu, co moji lidé zažívají, a zůstat nohama na zemi.“
Když je řeč o trendech, ty se v Aricomě snaží využívat, co to jde. „Jedním z nich je určitě vizualizace inzerce. Fotíme pobočky, natáčíme zdravice šéfů týmů, dáváme kandidátům možnost vidět, kam by nastoupili. Mladší generace totiž nechce číst dlouhé texty, chce všechno vidět. Tak jim to ukazujeme,“ popisuje.
Zaručeně nejdůležitější a nejfunkčnější rada ale je: zůstat real. „Dnes už se nesnažíme malovat svět růžově. Kandidáti ocení pravdu. Nechceme prodávat sny, chceme ukazovat realitu,“ říká.
Elitních ajťáků je pořád málo
To souvisí i s tím, jak radikální proměnou IT trh prošel za posledních deset let. „Když jsem začínala, stačilo dát inzerát a čekat, kdo se ozve. Dnes musíte přemýšlet o cílovce, o formě, o tónu komunikace. Musíte být kreativní, rychlí, kvalitně s kandidátem pracovat a nezapomenout dát zpětnou vazbu,“ vysvětluje. Zkušených expertů s letitými zkušenostmi je totiž pořád málo.
„Těch, kteří mají zkušenosti a chuť se posouvat, je pořád málo. Zároveň přibývá lidí po rekvalifikacích. Ti zase často přinášejí nadšení a motivaci, což je pro firmu taky velmi cenné.“
Lidé v IT jsou potřeba pořád, proto je důležité nespoléhat se pouze na klasický nábor. „Na webu máme tlačítko ‚přihlas se k nám‘, kam se lidé můžou zapsat, i když zrovna nemáme otevřenou žádnou pozici. A oni se opravdu hlásí, což považuji za známku zdravé firmy. To, že chtějí být součástí značky, i když zrovna nikoho nehledáme.“
Nezanedbatelnou roli hraje i referenční program, kde naši zaměstnanci můžou navrhnout někoho nového, kdo by se k nám hodil. „Letos už přes něj přišlo třiatřicet lidí. A to je skvělé číslo. Když nás zaměstnanci doporučují, znamená to, že jsou spokojení, a to je ten nejlepší marketing, jaký můžete mít.“
LinkedIn jako profesní deník
V neposlední řadě je potřeba být vidět online. Tenhle bod si Tamara může odškrtnout nejen na profesní, ale i na osobní úrovni. Její otec se věnoval IT a před 30 lety dokonce pracoval v tehdejším AutoContu. Když se pak provdala za gamera, tak se jí IT už oficiálně vrylo pod kůži. Právě díky tomu vznikla i její první vlna popularity na LinkedInu.
„Začala jsem psát o tom, jaké to je žít s gamerem. Byla jsem čerstvá maminka, původně jsem chtěla psát o mateřství, ale pak mi došlo, že to pro moji cílovku není. Ajťáci o plínkách číst nechtějí,“ směje se.
Dnes Tamara s více než 12 tisíci sledujících patří mezi nejvýraznější HR osobnosti na českém LinkedInu. „Nejsem typ, který by žil na sociálních sítích, ale LinkedIn mám ráda. Je profesní, autentický a když ho používáte s rozumem, může měnit vnímání celého oboru.“
V současné době se tak snaží posouvat nejen svůj tým v Aricomě, ale i celý obor. Na sítích otevřeně mluví o problémech v HR komunitě. „Recruitment bývá podceňovaný. Někdy se říká, že jsme realiťáci s kandidáty. Ale to je nespravedlivé. Když se ta práce dělá poctivě, je to krásně lidský obor,“ vysvětluje. A to, že to zrovna ona dělá dobře dokazuje i fakt, že v roce 2022 dosáhla v soutěži Recruitment Awards na vítězství v kategorii Recruiter of the Year.
„HR by mělo pomáhat lidem nejen hledat práci, ale i dál v běžném životě,“ říká. Společně s kamarádkou proto založila HRLove Meetup, ostravský charitativní projekt, který je nejen inspirativní HR konferencí, zároveň podporuje hospice a dětské organizace. „Chceme, aby i malé věci měly dopad. A když můžeme pomáhat skrze naši práci, proč to neudělat?“
Únik ze světa kódů
Když má volno, mizí v horách. „Říkám tomu vylidňování. Po týdnu mezi lidmi se potřebuji vyčistit na kopci.“ Kromě toho miluje cestování, deskovky a pečení. Loni si ke čtyřicetinám splnila sen a s manželem odjela na čtrnáct dní na Island. „Byla to moje životní cesta. Ta krajina, ta energie, ta prázdnota. Naprostý reset, který jsem potřebovala a jednou za čas by si ho měli dát všichni.“
Work-life balance. Nastavení, které si za ty roky vzala za své a podporuje ho nejen u sebe, ale i u ostatních. „V týmu často říkám, že dovolená je od slova dovolit si. Samozřejmě, když hoří projekt, makáme. Ale nesmí to být trvalý stav.“
Tamara Ksandrová je důkazem, že i ve světě plném dat, kódů a náborových tabulek může být práce o emocích, energii a lidskosti. A možná právě proto jí to i po osmnácti letech pořád baví.