Když ještě před pár lety chystal některou ze svých technologických přednášek, mluvil o čtvrté průmyslové revoluci a o tom, jak budou v důsledku robotizace přicházet o práci lidé v nejjednodušších manuálních profesích. „Pokrok posledních dvou let bude mít ale obří dopad do podnikových informačních systémů a hlavně do profesí kancelářských. Například přepisování dokumentů v horizontu deseti let úplně zmizí. Do budoucna už nebude potřeba takové množství recepčních, organizačních pracovníků nebo třeba i části novinářů, protože základní zprávu ze sportovního utkání napíše technologie sama. Proti tomu budou ale vznikat nové pozice, které si dnes nedovedeme představit,“ říká.
To zní jako pokrok. Jiná věc je ale rozevírání socioekonomických nůžek, protože nová technologie bude dražší, ne každý na ni bude mít. Co s tím?
To riziko tady je a je třeba s ním pracovat. Říká se, že AI sama nesebere lidem práci, ale pomůže jiným lidem být úspěšnější, tzn. kdo ji nebude používat, ztratí konkurenceschopnost. Takže ano, bude třeba sledovat, jak je umělá inteligence dostupná masám. Proto ji třeba my v Microsoftu přidáváme do všech produktů právě ve formě takzvaného kopilota, což by mělo vést k tomu, že se výdobytky AI demokratizují. Kopilot mimo jiné velmi dobře popisuje očekávanou pozici AI – nebude sama v řídícím křesle, jak líčí některé scénáře, ale bude fungovat jako pomocník. Bude ale záležet na vůli a ochotě jedinců a firem s kopilotem pracovat. I v případě mobilních telefonů vidíme, že každý z nás jeho výhody využívá jinak.
Říkáte to optikou mnoha zkušeností. U čeho všeho jste za 21 let v Microsoftu byl?
Přišel jsem v roce 2002 jako produktový ředitel firmy Navision, kterou Microsoft koupil, a stal jsem se šéfem divize podnikových systémů. To čítalo dnešní produkty Microsoft Dynamics a postupně k tomu přibylo Microsoft CRM. Tehdy tyto produkty fungovaly jako samostatné balíky, kam se přidávaly další funkčnosti, takže měly tendenci se zvětšovat, což platilo i pro produkty konkurence. To bylo někdy v roce 2000, kdy se ocitly ERP systémy tohoto typu na vrcholu. Já jsem pak v rámci Microsoftu vyměnil několik rolí, trochu jsem utekl z podnikových systémů a dělal mimo jiné šéfa evangelizační vývojářské divize, což byla moc zajímavá doba, kdy jsme se jako firma hodně otevřeli světu. To platí dodnes, kdy navzdory konkurenci hodně spolupracujeme s jinými firmami.
Následně jste se k ERP produktům vrátil. Jak se změnily?
Když jsem tento svět opouštěl, bylo všechno on-premise, „doma u klienta“ a ve formě velkých balíků. ERP produkty se ale někdy před pěti až deseti lety posunuly do cloudu a velkým trendem je komponentizace. Cílem zákazníků už není vlastnit jeden velký balík, který nabízí všechny velké firmy, ale často se jde tou cestou, že si různé komponenty nakoupíte od různých producentů. Do budoucna je jasné, že se tyto různé komponenty budou ještě víc provazovat, k čemuž je důležitá jednotná datová platforma, aby bylo jednoduché systémy provázat a integrovat. V našem případě to je právě Power platforma, která představuje sadu low-code nástrojů včetně více než tisíce datových propojení na hlavní dostupné systémy.
Takže místo kompletního puzzle prodáváte jednotlivé dílky a puzzle si sestaví až sám klient doma?
Naším cílem je pořád prodávat kompletní řešení, ale low-code technologie velký ERP balík velmi vhodně doplňují. Komponentizace je hodně daná právě přesunem do cloudu. Dřív si zákazník koupil balík, kde bylo deset přednastavených módů, a musel si jeden vybrat, tak trochu se přizpůsobit. Velkou výhodou Dynamics 365 bylo, že se jako systém hodně uměl přizpůsobit zákazníkovi a to přinášelo firmě náskok proti konkurenci. Nevýhodou ale bylo, že pokud udělal zákazník hodně takových customizací, stal se pro něj upgrade na novou verzi peklem. S přechodem do cloudu stojí customizace bokem, takže zákazník má v cloudu pořád jednu aktuální verzi a nehrozí tak už velký bolestivý upgrade jednou za deset let. Vedle toho stojí low-code nástroje, které umožňují rychle dovyvinout chybějící aplikační části, zautomatizovat nějaké workflow nebo vytvořit jednoduchou webovou stránku. Prostě zdigitalizovat zbývající procesy a činnosti, které jsou mimo ERP balík. Souvisí to i s praktickým životem uživatelů. Nová generace má v soukromí na všechno aplikaci v telefonu a totéž čekají v práci. Low-code přístup na jednotné datové platformě navíc efektivně zabraňuje tomu, aby si lidé drželi různé malé nechráněné databáze či procesy v Excelu vedle hlavního systému.
ERP systémy umí dát spoustu dat o chodu firmy. Umí s nimi firmy pracovat?
To je velmi individuální. Perfektně to umí telekomunikace nebo retail, pro ně jsou data totální mantrou pro směřování nabídek zákazníkovi. Je ale třeba říct, že pokud firmy dodnes s daty dobře nepracovaly, umělá inteligence je pro ně částečně cesta k nápravě, protože ona data dokáže „předchroustat“. Low-code nástroje zase umožní dotáhnout digitalizaci. Vezměte si například dopravní podnik, kde si řidiči každý den předávají autobusy. Dřív přitom vyplňovali obří papír a zapisovali poškození vozu nebo stav nafty. Papíry se pak někam odložily, nic z nich nebylo. Dnes si uděláte jednoduchou malou aplikaci, data vyplníte přes mobil, ona se centralizují a vy pak vidíte, kde mají víc poruch než jinde nebo kde víckrát nedoplnili naftu. Managementu se dostává do ruky velmi silný nástroj kontroly efektivity provozu.
Low-code platformu máte teď na starost ve velkém. Co tohle řešení firmám dává?
Jedná se o nástroje, které umožňují vytvářet automatizace, aplikace, chatboty nebo webové stránky bez znalosti programování. Analytici tvrdí, že v následujících pěti letech vznikne více aplikací než za posledních 40 let, a na to potřebujete vývojáře. Podle odhadů nám jich tak budou po celém světě chybět čtyři miliony. Jak tuhle díru zacelit? Podle nás tím, že dáme technologické nástroje do rukou uživatelům, kteří mají základní technologické dovednosti a část vývoje zvládnou sami. Firmy nemají čas čekat na kapacity vývojářů-odborníků, takže se jim uvolní ruce, a odborníci se můžou věnovat větším a složitějším problémům. Každá firma, ať chce nebo nechce, je dnes firmou softwarovou. Když se podíváte na všechny velké distribuční a retailové firmy, všechno je řízeno automatizovaně prostřednictvím softwaru, od objednávky, přes sklady, logistiku, a i výrobní firmy jsou čím dál víc digitální, jak se dělají například digitální dvojčata pro modelování procesů. Umělá inteligence reprezentuje další zlomový urychlující moment. Ten, kdo toho využije, bude rychlejší a donutí řadu dalších přistoupit na to taky.