Digitální transformaci nezajistí firmy nebo technologie. Musí o ni stát občané

Možná už vám to ani nedochází, ale covidová pandemie pomohla zdomácnět řadě technologických řešení. Online videohovory, možnost spravovat soubory kolektivně na dálku a spousta dalších specifických pomůcek pro různé obory. Kam ale pokrok jako by vůbec neodrazil, je státní správa. O digitální transformaci se pořád víc mluví, než kolik se toho děje. Čím to? Právě nad tím se v rozhovoru zamýšlí Milan Sameš, CEO největšího IT hráče na tuzemském trhu Aricoma Group. Digitální transformace je totiž podle něj jen důsledek. Jako první musí dojít na velké legislativní změny a posun v tom, jak přemýšlíme.

Začnu pár měsíců zpátky. Jak se covid promítl do vašeho byznysu? Byl větší zájem o nějaká konkrétní řešení?

Na začátku jsme pocítili vlnu dovybavování technologiemi, které umožňovaly vzdálenou práci a komunikaci, ale ta byla jen malá. Firmy už většinou vybavení měly, jen ho oprášily a maximálně vylepšovaly kolaborativní nástroje. Ve státní správě to bylo trochu jinak, má jinou charakteristiku. Lidé zůstali doma, ale práce na dálku se tam nijak zvlášť nepropagovala, takže její zaměstnanci se pak vrátili do kanceláří a jelo se dál. Myslím, že to ke státní správě patří, většina z nás občanů by asi chtěla hubenější státní správu, ale asi už by nechtěla státní správu na home officu. Téma digitalizace státní správy je tradiční, staré jako ona sama a běží kolem nás pořád. Správa se snaží digitalizovat, někdy lépe a někdy hůře. Bohužel jsme ale také zažili dobu, kdy se v Česku v tomto ohledu 10 let nic nestalo. Velmi dobře jsme nastartovali například Czech Pointy, ale pak nic, nebylo to prioritou vlád. A k mé velké nelibosti se bohužel stalo i to, že IT získalo obraz ošklivého oboru, který působí problémy a předražuje zakázky, což je jedna z největších mediálních nespravedlností, které znám.

Kde to vzniklo?

IT má problém v tom, že velké projekty dost často nedopadají v čase, kvalitě a rozpočtu, to je pravda. Ale je to pravda jak pro státní správu, tak pro komerční sektor. Může za to posedlost mega projekty, Zadavatelé se nenaučili rozdělovat zakázky do menších a řídit je. Když kdokoliv zadává obří projekt, tak ho v ten moment nedokáže popsat celý. Navíc takový projekt trvá nějakou dobu, během níž se přirozeně proměňuje, takže přichází změnové požadavky a tím pádem navyšování cen. Tam někde se podle mě skrývá prapůvod vnímání IT, že je příliš drahé a zakázky jsou předražené, což můžu s klidným svědomím prohlásit, že v 99 procentech případů není pravda.

Jde tomu nějak předejít? Protože bez kontroly nákladů to nebude fungovat líp.

Musí se to stát skutečnou poctivou prioritou politické reprezentace. Nikoliv jen té aktuální, ale jakékoliv. Snaha věci zjednodušovat musí být upřímná, až pak začíná digitální transformace dávat smysl. Ale představa, že dnes již komplexní společnost s komplexními procesy naprogramujete a svět se stane lepším, rozhodně nevyjde. Protože digitální transformace státní správy není o IT, ona je vlastně úplně nejmíň o IT. Je o legislativě, procesech a až ve třetím bodě o IT.  

Pojďte si to rozebrat. Legislativa je funkční, nastavená? 

Máme legislativu demokratického státu, ale místo abychom zjednodušovali věci, tak je čím dál víc zesložiťujeme. To nesouvisí s konkrétní vládou, ale s obecným řízením státu za posledních 20 let. Digitální transformace státní správy by měla v ideálním případě pomoct ke zjednodušení a k větší přívětivosti státu vůči občanům. Ale když máte například určitý banální akt státu na 56 formulářových stranách, tak se ani s digitalizací nikam nedostanete. Potřebujete, aby legislativa a procesy umožnily, aby to bylo na jedné stránce. Digitalizovat procesy v současné státní správě je zkrátka sisyfovská práce. 

Ale přece jen, je to nějak řešitelné?

Stát jako takový musí opravdu chtít zjednodušovat a musí existovat politický konsenzus. A je to i na nás občanech, abychom na vládu současnou i budoucí vytvářeli tlak, že chceme věci jednodušší. Když se podíváte na stát, například na náklady spojené se státní správou, a je jedno za jaké vlády, tak náklady na ni rostou stejně jako počet zaměstnanců. My přitom potřebujeme státní správu relativně hubenou. 

To ale bude chtít spoustu domluv a energie a pardon, asi to není dost sexy téma, aby se za něj stávkovalo na náměstích.  

Přesně tak. Trochu z toho na mě padá občanský smutek. Technologie v tomto opravdu nejsou podstatné, o nich to není. Vezměte si ale, že když zavádíte moderní informační systém do firmy, tak proto, že ji chcete zrychlit a zjednodušit. Nejdřív ovšem musíte svoje fungování také pročistit a zjednodušit. 

Je nějaká cesta, jak by se to dalo potlačit? Čeká to na nějakou superosvícenou vládu?

Superosvícenou vládu si nejdřív musí zvolit superosvícení občané. Celý politický systém, v našem případě chvála bohu demokratický, je odrazem vůle občanů. Až to pro občany bude priorita, až pochopí, že jednodušší stát je lepší než složitější, tak se to skutečně stane. 

Máte vhled do zahraničních trhů, je to někde jiné? 

Myslím, že je to maličko lepší ve Skandinávii, ale obecně ne o moc. Bohužel, růst nákladů na správu státu je viditelný ve všech státech západní Evropy. 

Kde v tom všem je vaše role jako firem? 

Naší povinností je pořád upozorňovat na to, odkud je třeba začít. Že digitální transformace nespočívá v tom něco naprogramovat, ale daleko víc je to o tom, že změníte tři klíčové komponenty – legislativu, procesy a až pak to podpoříte technologiemi. Potřebujeme zjednodušit daňový systém a další, ale to bychom mohli jmenovat dlouho. Ona je to ovšem odpovědnost nás všech – stát je naštěstí nás všech. Já jen tvrdím to, že technologie samy o sobě to nevytrhnou. Můžou to paradoxně dokonce zdražit. K čemu nám bude, když teď zdigitalizujete ledacos ve státní správě a přijmeme další tisíce úředníků? Je také třeba respektovat vůli občanů, že ne každý si chce vyřídit všechno v mobilu. Ale nechci být bezdůvodně příkrý. Ve státní správě pracuje spousta schopných lidí a my s nimi tohle téma komunikujeme neustále a nikdy to nevzdáme.  

Dělají to firmy líp?

Ty, které jsou konkurenceschopné, tak ano. 

Dá se tedy v tomto kontextu použít „vést stát jako firmu“?

K tomu jsem mimořádně skeptický. Stát se nemůže chovat jako komerční firma, stát se musí správně a spravedlivě chovat k potřebným. Podle mě je zdravá státní správa férová, za rozumné náklady, poskytující komfort a bezpečnost svým občanům, a to v komerčním světě nejde. A myslím si dokonce, že je dobře, že ve státní správě jdou některé věci pomaleji. Nechcete měnit stát každý rok, to u něj nevede k ničemu dobrému. 

 

Milan Sameš

Vystudoval ČVUT v Praze, obor elektronické počítače a matematická informatika. Patří ke generaci, která do Česka „přinesla“ počítače. Pracoval mimo jiné v Nokia Networks nebo v LogiceCMG. Z pozice CEO vedl český Oracle a pak evropskou část Ness Technologies. Následně si založil vlastní firmu truconneXion, kde už ale dnes aktivně nevystupuje, protože je od roku 2018 generálním ředitelem Aricoma Group. Sameš se angažuje ve startupovém dění, působí jako mentor začínajících technologických firem.

ARICOMA Group

Holding Aricoma Group je v současnosti největší IT firmou v bývalém Československu. Zahrnuje dvě velké značky - Aricoma a Qinshift.  Teď se soustředí na hledání nových akvizic v Německu, Rakousku, Švýcarsku nebo Skandinávii.

"Vezměte si, že když zavádíte moderní informační systém do firmy, tak proto, že ji chcete zrychlit a zjednodušit. Nejdřív ovšem musíte svoje fungování také pročistit a zjednodušit. "

Nemocniční IT potřebuje injekci. V Jihlavě ukazují, jak ji píchnout

Digitalizaci by chtěli všechny. Jsou ale obory a odvětví, kde to s ní jde ještě pomaleji než jinde. Příkladem budiž zdravotnictví: fokus na jiné věci, financování závislé na různých zdrojích a nedostatek kvalifikovaných lidí. To jsou podle Davida Zažímala, náměstka pro informatiku a kybernetickou bezpečnost Nemocnice Jihlava, hlavní důvody, proč to právě v tomto sektoru drhne. Právě „jeho“ nemocnice je ale příkladem toho, co všechno se dá udělat, když se okolnosti sejdou a restrukturalizaci táhne šikovný lídr. V Jihlavě se do ní pustili už někdy před deseti lety a teď se k nim jezdí učit kolegové z celé republiky.

Digitalizace Česka? Jsme opravdu blízko zásadnímu posunu

Je přesvědčený, že jeden člověk dokáže změnit stát. Pavel Kolář, ředitel ekonomického odboru Vojenské zdravotní pojišťovny (VoZP), věří, že se mu podaří v příštích měsících nastartovat revoluci ve sdílení agend mezi úřady. Poslední rok a čtvrt pracuje na přelomovém projektu datového propojení pojišťovny se „sociálkou“ – Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ). Pokud se technologické řešení v praxi osvědčí, může významně posunout digitalizaci celé veřejné správy a ulehčit lidem od byrokracie. A pro příznivce štíhlého, digitálního a efektivního státu má vůbec dobré zprávy.