Teď si s AI hrajeme, pojďme ji plně využít

21. 9. 2023

 

Umělá inteligence je budoucnost, slyšíte poslední týdny všude kolem sebe. Lidé z organizace prg.ai to říkají taky. Jenže oni to říkají už několik let, takže teď mají jejich slova o dost větší váhu. Organizace si dala za úkol propojovat vědce, firmy a veřejnou správu, aby mohly technologie spjaté s umělou inteligencí co nejvíc naplnit svůj potenciál. V čem spočívá ten největší a co je potřeba udělat pro jeho zhmotnění, vysvětluje v rozhovoru Lukáš Kačena, který spolek vede. Mimochodem, kdo by se o tom všem rád dozvěděl víc, má možnost. V průběhu října a listopadu se totiž ve čtyřech českých městech konají Dny AI.

Spolek prg.ai vznikl už před čtyřmi lety, ale boom využívání umělé inteligence sledujeme až teď. Neběží vám v hlavě takové to „my jsme vám to říkali“?

To určitě ne, nás hlavně těší, jak se lidé třeba prostřednictvím ChatGPT začali umělé inteligenci v širším měřítku věnovat. Nástup generativní umělé inteligence, jako je právě ChatGPT, přináší radikální změny do spousty oblastí našeho života, vzdělávání nebo i kancelářské práce. Ale je potřeba si uvědomit, že umělá inteligence není jen ta generativní. Boom vnímáme v tuhle chvíli jako pozitivní, jen existuje riziko, jak už to u inovací bývá, že některá velká očekávání nebudou naplněna. To pak může zájem ochladnout. My jsme ale přesvědčení, že i kdyby k malému ochladnutí došlo, už tu s námi AI zůstane a bude nám život měnit i do budoucna. Koneckonců není to nová věc, je stará už několik desetiletí.

Zmínil jste, že si lidé neuvědomují, že AI není jen generativní. Co to je dalšího?

Mám na mysli i řadu dalších oblastí, které už dávno všichni využíváme, aniž bychom si toho byli vědomi. Vezměte si vyhledávače, spamový filtr, navigace v autě, doporučovací systém zabudovaný v Netflixu nebo ve Spotify. Microsoft, Google a další plánují zakomponovat generativní AI do svých produktů ještě víc. My si teď hrajeme s ChatGPT a říkáme, že používáme umělou inteligenci, ale do budoucna už o tom nebudeme ani mluvit. Budeme zkrátka tvořit text, video nebo obrázky za pomoci nástrojů, které už ji budou mít implementovanou. V Česku se například velmi úspěšně rozvíjí výzkum tzv. počítačového vidění. Používá se v automobilech, které dnes už umí číst značky, pozorovat okolí, navádět auto, ale i ve spoustě jiných aplikací, jako je rozpoznávání obličejů nebo v zemědělství. A tak bych mohl pokračovat pořád dál, oblastí je spousta. My chceme upozornit, že škála možností, ke kterým lze umělou inteligenci využít, je ohromná a čím víc lidí si bude potenciálních přínosů vědomo, tím spíš jako lidstvo budeme schopni technologii dál rozvíjet a profitovat z ní.

Z jaké potřeby prg.ai vzniklo? K čemu má sloužit?

Začalo to tak, že skupina pražských akademiků jela společně s CzechInvestem na technologickou misi do Kanady. Viděli tam, že v Torontu nemají o moc víc studentů, nemají až tak lepší výzkum nebo o tolik víc úspěšných firem, ale celé to přesto působilo, že to daleko víc šlape. Je to právě tím, že existuje hráč, který působí napříč sektory a propojuje je. Proto se po návratu pánové rozhodli založit spolek prg.ai, aby se staral o inovační ekosystém.

V čem přesně spočívá váš model fungování?

Naše role je propojovat a informovat. Máme zmapované prostředí, v odvětví známe každý kámen a zároveň se s jeho zástupci a institucemi potkáváme. Víme tak, čemu se věnují, a známe jejich potřeby. Je to „černá práce“, která je ale ohromně potřeba. Vytváříme platformu, díky které se jednotliví hráči můžou potkávat fyzicky i virtuálně, třeba prostřednictvím newsletterů nebo podcastů.

Vy se snažíte z Česka a Prahy udělat centrum umělé inteligence. Co nám tady jde v kontextu odvětví nejvíc? Ptám se i proto, že se teď hodně debatuje, v čem vlastně má spočívat budoucnost země.

To je složitá a komplexní otázka a stejná by měla být i odpověď, ale koneckonců i premiér Fiala teď umělou inteligenci zmínil jako jednu z cest, kudy by se Česko mělo ubírat. My říkáme dlouhodobě, že právě v tomto odvětví je obrovská přidaná hodnota, a my tady pro něj navíc máme podhoubí: kvalitní univerzity, evropské nebo dokonce i světové špičky ve svém oboru, ať už je to třeba profesor Matas, Josef Šivic nebo v Brně Honza Černocký. A k tomu si vezměte všechny ty zajímavé firmy jako například Phonexia, Gen v oblasti kyberbezpečnosti nebo Rossum. Co trošku postrádáme, je výraznější podpora tohoto typu výzkumu ze strany státu. Projevuje se obecnější problém, že neumíme prioritizovat, říct si, jakému odvětví se budeme věnovat dominantně. Proto se to státu snažíme sdělit, aby začal vnímat, že v AI spočívá budoucnost a že je to pro nás příležitost, které bychom se rozhodně měli chopit. My jsme jako jedna z prvních zemí měli v roce 2019 zpracovanou Národní strategii pro umělou inteligenci, jejím gestorem je ministerstvo průmyslu a obchodu, které teď připravuje její revizi. Najdete tam spoustu smysluplných cílů, ale stejně jako u naprosté většiny jiných českých strategií její implementace značně pokulhává. 

Zmínil jste Gen, velký úspěch českého polistopadového byznysu. Vidíte nějakou další firmu, která by si mohla vybojovat jeho pozici?

My jako Česko jsme silní právě ve zmíněných oblastech, počítačovém vidění, robotice, zpracování přirozeného jazyka nebo kyberbezpečnosti. Často se ale povede uspět v odvětví, které nespadá ani do jednoho a spíš je různě propojuje. Z tohoto pohledu je ohromně zajímavý startup Rossum, který získal miliardové investice a mluví se o něm jako o dalším jednorožci. Zabývají se tím, že za pomoci technologií skenují faktury a zpracovávají je přímo do interních systémů svých zákazníků a tím celý proces zjednodušují. Za mě jde hlavně o to umět hledat niky, ve kterých můžeme uspět. Evropě chybí zaměření na velké jazykové modely, jak je dělá Google nebo Microsoft. Když jsme ale nedávno s Aspen Institutem pořádali kulatý stůl pro české vědecké a firemní špičky, padlo tam, že bychom se místo vývoje velkých jazykových modelů měli zaměřit spíš na aplikaci AI. Zároveň je důležité neopomenout, že tady máme silnou průmyslovou základnu a měli bychom se soustředit na její digitalizaci a robotizaci. Svého času se pořád mluvilo o průmyslu 4.0, ale zase tolik se toho nestalo, což často souvisí s postavením firem v globálních dodavatelských řetězcích.

V jaké se teď nacházíme fázi, co se týče využívání potenciálu AI?

To se liší u různých cílových skupin. Výzkumníci jsou velmi daleko a je také spousta příbuzných oborů, které začínají objevovat potenciál umělé inteligence pro svůj vlastní výzkum. Za mě spočívá jeden z největších příkladů v medicíně a zdraví, ať už se to týká vývoje léků na rakovinu nebo diagnostiky, třeba čtení rentgenů. Pomůže to zrychlit spoustu věcí, práci lékaře ve chvíli, kdy nebude mít pomocníka, jenž mu dá zpětnou vazbu na to, jestli rentgen přečetl správně. S tím souvisí jiná věc, taková ta obava, že nám umělá inteligence sebere práci. To je ve zdravotnictví i v dalších oborech úplně liché. AI nenahradí práci lékaře, ale bude mu asistenčním nástrojem třeba v momentu, kdy nebude možná konzultace s jiným lékařem. Co se týká běžných lidí, pro ně dnes AI představuje hlavně hračku a při hraní postupně zjišťujeme, k čemu by nám to mohlo být dobré.

A jaká nás čeká perspektiva?

Objektem řady výzkumů je vytvoření tzv. obecné umělé inteligence, která by měla umět zvládat řešit různé problémy naráz. Nikdo ale neví, co bude za pět let. Existuje velice hezký graf od společnosti Gartner, který ukazuje technologie z toho hlediska, v jaké části vývoje jsou a kdy dosáhnou      maturity. Třeba u autonomních vozidel platí, že už jsou docela daleko, ale zároveň bude ještě dlouho trvat, než dosáhnou finálního stavu. Dnes umí zvládat dejme tomu 90 % dopravních situací, ale kvůli tomu, že jim chybí těch zbývajících deset, není možné je pustit do provozu. Zároveň to ukazuje slabost umělé inteligence, kterou vystihuje tzv. Moravcův paradox: to, že umělá inteligence se sice umí některé věci o hodně rychleji a efektivněji naučit, ale nezvládá jiné, jednoduché. ChatGPT sice už teď složí americké advokátní zkoušky, ale pro stroj je pak neřešitelně složité například vyskládat myčku nádobí. Zatímco to první nám přijde neuvěřitelně složité, u druhého je to naopak. Technologie to má opačně, to jsou paradoxy vývoje.

"Jako Češi jsme silní v počítačovém vidění, robotice, zpracování přirozeného jazyka nebo kyberbezpečnosti. Uspět se ale často povede spíš v tématu, které různá odvětví propojuje."

Výroby čipů jsme se v Evropě zbavovali, teď ji těžko dostáváme zpět. Ale má to smysl

17. 9. 2024

„Čipový dluh si neseme už někdy od 70. let, Evropa se jejich výroby ráda zbavovala, protože je náročná na vodu i elektřinu. A teď to jen pomalu a těžko doháníme. Přitom čipů, a ještě těch sofistikovanějších než dnes, budeme potřebovat čím dál víc,“ říká Tomáš Pitner, profesor Fakulty informatiky Masarykovy univerzity a šéf výzkumného centra k situaci, v níž se ocitlo Česko i Evropa. Pomoct v tom mají mimo jiné nedávno avizované investice amerického Onsemi do výroby v Rožnově pod Radhoštěm. Ale v čem přesně?

Paula Januskiewicz: Rozumět infrastruktuře není totéž jako na ni umět útočit

31. 7. 2024

Množství kybernetických útoků nebude menší. Smiřme se s tím a braňme se. I tak by se dala shrnout slova Pauly Januszkiewicz, polské kyberbezpečnostní expertky, která na jaře vystoupila na Security 2024, výroční konferenci Aricomy věnované právě trendům v oblasti IT bezpečnosti. Januskiewicz, jejíž společnost CQURE už má po světě čtyři pobočky, mluvila o tom, proč firmy a instituce neumí útokům odolávat, jak získat víc odborníků i kam obor směřuje.

Na motorce kolem světa za 606 dní

11. 6. 2024

 

65 000 kilometrů, 22 zemí a 606 dní. Motorkář a cestovatel Vojta Lavický se v roce 2016 vydal se svojí tehdejší přítelkyní na životní cestu kolem světa. Díky tomu na vlastní oči viděl zapadlé peruánské vesničky i národní park Huascarán, pastviny s jurtami a divokými koni v Kyrgyzstánu nebo mongolskou měsíční krajinu. Cesta mu mnohokrát ukázala, že všechno zlé je k něčemu dobré a že nejdůležitější na cestování je sebrat odvahu a skutečně odjet.