Teď si s AI hrajeme, pojďme ji doopravdy plně využít, říká šéf prg.ai Kačena

Umělá inteligence je budoucnost, slyšíte poslední týdny všude kolem sebe. Lidé z organizace prg.ai to říkají taky. Jenže oni to říkají už několik let, takže teď mají jejich slova o dost větší váhu. Organizace si dala za úkol propojovat vědce, firmy a veřejnou správu, aby mohly technologie spjaté s umělou inteligencí co nejvíc naplnit svůj potenciál. V čem spočívá ten největší a co je potřeba udělat pro jeho zhmotnění, vysvětluje v rozhovoru Lukáš Kačena, který spolek vede. Mimochodem, kdo by se o tom všem rád dozvěděl víc, má možnost. V průběhu října a listopadu se totiž ve čtyřech českých městech konají Dny AI.

Spolek prg.ai vznikl už před čtyřmi lety, ale boom využívání umělé inteligence sledujeme až teď. Neběží vám v hlavě takové to „my jsme vám to říkali“?

To určitě ne, nás hlavně těší, jak se lidé třeba prostřednictvím ChatGPT začali umělé inteligenci v širším měřítku věnovat. Nástup generativní umělé inteligence, jako je právě ChatGPT, přináší radikální změny do spousty oblastí našeho života, vzdělávání nebo i kancelářské práce. Ale je potřeba si uvědomit, že umělá inteligence není jen ta generativní. Boom vnímáme v tuhle chvíli jako pozitivní, jen existuje riziko, jak už to u inovací bývá, že některá velká očekávání nebudou naplněna. To pak může zájem ochladnout. My jsme ale přesvědčení, že i kdyby k malému ochladnutí došlo, už tu s námi AI zůstane a bude nám život měnit i do budoucna. Koneckonců není to nová věc, je stará už několik desetiletí.

Zmínil jste, že si lidé neuvědomují, že AI není jen generativní. Co to je dalšího?

Mám na mysli i řadu dalších oblastí, které už dávno všichni využíváme, aniž bychom si toho byli vědomi. Vezměte si vyhledávače, spamový filtr, navigace v autě, doporučovací systém zabudovaný v Netflixu nebo ve Spotify. Microsoft, Google a další plánují zakomponovat generativní AI do svých produktů ještě víc. My si teď hrajeme s ChatGPT a říkáme, že používáme umělou inteligenci, ale do budoucna už o tom nebudeme ani mluvit. Budeme zkrátka tvořit text, video nebo obrázky za pomoci nástrojů, které už ji budou mít implementovanou. V Česku se například velmi úspěšně rozvíjí výzkum tzv. počítačového vidění. Používá se v automobilech, které dnes už umí číst značky, pozorovat okolí, navádět auto, ale i ve spoustě jiných aplikací, jako je rozpoznávání obličejů nebo v zemědělství. A tak bych mohl pokračovat pořád dál, oblastí je spousta. My chceme upozornit, že škála možností, ke kterým lze umělou inteligenci využít, je ohromná a čím víc lidí si bude potenciálních přínosů vědomo, tím spíš jako lidstvo budeme schopni technologii dál rozvíjet a profitovat z ní.

Z jaké potřeby prg.ai vzniklo? K čemu má sloužit?

Začalo to tak, že skupina pražských akademiků jela společně s CzechInvestem na technologickou misi do Kanady. Viděli tam, že v Torontu nemají o moc víc studentů, nemají až tak lepší výzkum nebo o tolik víc úspěšných firem, ale celé to přesto působilo, že to daleko víc šlape. Je to právě tím, že existuje hráč, který působí napříč sektory a propojuje je. Proto se po návratu pánové rozhodli založit spolek prg.ai, aby se staral o inovační ekosystém.

V čem přesně spočívá váš model fungování?

Naše role je propojovat a informovat. Máme zmapované prostředí, v odvětví známe každý kámen a zároveň se s jeho zástupci a institucemi potkáváme. Víme tak, čemu se věnují, a známe jejich potřeby. Je to „černá práce“, která je ale ohromně potřeba. Vytváříme platformu, díky které se jednotliví hráči můžou potkávat fyzicky i virtuálně, třeba prostřednictvím newsletterů nebo podcastů.

Vy se snažíte z Česka a Prahy udělat centrum umělé inteligence. Co nám tady jde v kontextu odvětví nejvíc? Ptám se i proto, že se teď hodně debatuje, v čem vlastně má spočívat budoucnost země.

To je složitá a komplexní otázka a stejná by měla být i odpověď, ale koneckonců i premiér Fiala teď umělou inteligenci zmínil jako jednu z cest, kudy by se Česko mělo ubírat. My říkáme dlouhodobě, že právě v tomto odvětví je obrovská přidaná hodnota, a my tady pro něj navíc máme podhoubí: kvalitní univerzity, evropské nebo dokonce i světové špičky ve svém oboru, ať už je to třeba profesor Matas, Josef Šivic nebo v Brně Honza Černocký. A k tomu si vezměte všechny ty zajímavé firmy jako například Phonexia, Gen v oblasti kyberbezpečnosti nebo Rossum. Co trošku postrádáme, je výraznější podpora tohoto typu výzkumu ze strany státu. Projevuje se obecnější problém, že neumíme prioritizovat, říct si, jakému odvětví se budeme věnovat dominantně. Proto se to státu snažíme sdělit, aby začal vnímat, že v AI spočívá budoucnost a že je to pro nás příležitost, které bychom se rozhodně měli chopit. My jsme jako jedna z prvních zemí měli v roce 2019 zpracovanou Národní strategii pro umělou inteligenci, jejím gestorem je ministerstvo průmyslu a obchodu, které teď připravuje její revizi. Najdete tam spoustu smysluplných cílů, ale stejně jako u naprosté většiny jiných českých strategií její implementace značně pokulhává. 

Zmínil jste Gen, velký úspěch českého polistopadového byznysu. Vidíte nějakou další firmu, která by si mohla vybojovat jeho pozici?

My jako Česko jsme silní právě ve zmíněných oblastech, počítačovém vidění, robotice, zpracování přirozeného jazyka nebo kyberbezpečnosti. Často se ale povede uspět v odvětví, které nespadá ani do jednoho a spíš je různě propojuje. Z tohoto pohledu je ohromně zajímavý startup Rossum, který získal miliardové investice a mluví se o něm jako o dalším jednorožci. Zabývají se tím, že za pomoci technologií skenují faktury a zpracovávají je přímo do interních systémů svých zákazníků a tím celý proces zjednodušují. Za mě jde hlavně o to umět hledat niky, ve kterých můžeme uspět. Evropě chybí zaměření na velké jazykové modely, jak je dělá Google nebo Microsoft. Když jsme ale nedávno s Aspen Institutem pořádali kulatý stůl pro české vědecké a firemní špičky, padlo tam, že bychom se místo vývoje velkých jazykových modelů měli zaměřit spíš na aplikaci AI. Zároveň je důležité neopomenout, že tady máme silnou průmyslovou základnu a měli bychom se soustředit na její digitalizaci a robotizaci. Svého času se pořád mluvilo o průmyslu 4.0, ale zase tolik se toho nestalo, což často souvisí s postavením firem v globálních dodavatelských řetězcích.

V jaké se teď nacházíme fázi, co se týče využívání potenciálu AI?

To se liší u různých cílových skupin. Výzkumníci jsou velmi daleko a je také spousta příbuzných oborů, které začínají objevovat potenciál umělé inteligence pro svůj vlastní výzkum. Za mě spočívá jeden z největších příkladů v medicíně a zdraví, ať už se to týká vývoje léků na rakovinu nebo diagnostiky, třeba čtení rentgenů. Pomůže to zrychlit spoustu věcí, práci lékaře ve chvíli, kdy nebude mít pomocníka, jenž mu dá zpětnou vazbu na to, jestli rentgen přečetl správně. S tím souvisí jiná věc, taková ta obava, že nám umělá inteligence sebere práci. To je ve zdravotnictví i v dalších oborech úplně liché. AI nenahradí práci lékaře, ale bude mu asistenčním nástrojem třeba v momentu, kdy nebude možná konzultace s jiným lékařem. Co se týká běžných lidí, pro ně dnes AI představuje hlavně hračku a při hraní postupně zjišťujeme, k čemu by nám to mohlo být dobré.

A jaká nás čeká perspektiva?

Objektem řady výzkumů je vytvoření tzv. obecné umělé inteligence, která by měla umět zvládat řešit různé problémy naráz. Nikdo ale neví, co bude za pět let. Existuje velice hezký graf od společnosti Gartner, který ukazuje technologie z toho hlediska, v jaké části vývoje jsou a kdy dosáhnou      maturity. Třeba u autonomních vozidel platí, že už jsou docela daleko, ale zároveň bude ještě dlouho trvat, než dosáhnou finálního stavu. Dnes umí zvládat dejme tomu 90 % dopravních situací, ale kvůli tomu, že jim chybí těch zbývajících deset, není možné je pustit do provozu. Zároveň to ukazuje slabost umělé inteligence, kterou vystihuje tzv. Moravcův paradox: to, že umělá inteligence se sice umí některé věci o hodně rychleji a efektivněji naučit, ale nezvládá jiné, jednoduché. ChatGPT sice už teď složí americké advokátní zkoušky, ale pro stroj je pak neřešitelně složité například vyskládat myčku nádobí. Zatímco to první nám přijde neuvěřitelně složité, u druhého je to naopak. Technologie to má opačně, to jsou paradoxy vývoje.

"Jako Češi jsme silní v počítačovém vidění, robotice, zpracování přirozeného jazyka nebo kyberbezpečnosti. Uspět se ale často povede spíš v tématu, které různá odvětví propojuje."

Digitalizace Česka? Jsme opravdu blízko zásadnímu posunu

Je přesvědčený, že jeden člověk dokáže změnit stát. Pavel Kolář, ředitel ekonomického odboru Vojenské zdravotní pojišťovny (VoZP), věří, že se mu podaří v příštích měsících nastartovat revoluci ve sdílení agend mezi úřady. Poslední rok a čtvrt pracuje na přelomovém projektu datového propojení pojišťovny se „sociálkou“ – Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ). Pokud se technologické řešení v praxi osvědčí, může významně posunout digitalizaci celé veřejné správy a ulehčit lidem od byrokracie. A pro příznivce štíhlého, digitálního a efektivního státu má vůbec dobré zprávy.

Každý devátý komentář na sítích je nenávistný. Tak jsme to začali řešit

Obrazy, které si spojujeme s válkou na Ukrajině, jsou v zásadě tradiční. Tankové brigády, zákopové linie, vojáci odění do maskáčových barev, krev, zranění a zničená města. Ty pravé kořeny války a mocenských sporů ale často ke spatření nejsou. Nemají svou tvář, svoji konkrétní podobu, svůj hmatatelný produkt. Odehrávají se především v našich hlavách a dlouhodobě ovlivňují to, co kolem sebe vidíme a slyšíme. Nebo to, do jakých sociálních skupin nás přiřazuje naše aktivita na internetu společně s pokročilými algoritmy. Právě tady se dokáží jednoduše budit silné emoce, nenávist nebo zloba. A lidé s mocí nebo touhou někoho ovládat to dobře vědí.

Jak umělá inteligence pomáhá lékařům v oblasti popálenin?

Pozor, tohle téma opravdu bolí. Společně s Jitkou Schořovou a Miroslavem „Mikim“ Volkem se totiž budeme bavit o popáleninách. Konkrétně o tom, jakým způsobem mohou do diagnostiky popálenin vstoupit data, anotace, umělá inteligence, mobilní aplikace nebo pokročilé metody rozpoznávání obrazu. Právě takový úkol totiž od největšího popáleninového centra v České republice (a jednoho z největších v Evropě) Fakultní nemocnice Královské Vinohrady dostal tým vývojářů společnosti SYSCOM Software. A ta už je – konkrétně od začátku letošního léta – součástí největší české IT skupiny Aricoma.